Premiér Sobotka: Základním principem sociální Evropy je sbližování příjmů a životní úrovně

Předseda vlády Bohuslav Sobotka zahájil ve čtvrtek 27. dubna 2017 druhý ročník Prague Social Europe Conference 2017.

Hlavním tématem dvoudenního setkání v Černínském paláci v Praze je Globalizace a evropská soudržnost.

Základním pilířem Evropy, ve které budeme přínosem, je dobrá finanční kondice, hospodářský růst a vysoký standard veřejných služeb. Tohle všechno jsme schopni jako Češi nabídnout. Základním principem sociální Evropy, která by nám skutečně pomáhala, je Evropa založená na konvergenci příjmů a životní úrovně mezi členskými státy EU. Taková Evropa by znamenala obnovení společenské smlouvy, v jejímž jádru je závazek, že práce znamená šanci na důstojný život. Tento závazek by se měl stát v celé Evropě naším společným cílem,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka.

V úvodním bloku kromě premiéra Sobotky vystoupili také ředitelka Friedrich-Ebert-Stiftung Praha Anne Seyfferthová a ředitel Masarykovy demokratické akademie Vladimír Špidla.

Prague Social Europe Conference pořádá Ministerstvo zahraničních věcí, české zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung, Ekumenická akademie a Masarykova demokratická akademie.

Projev předsedy vlády na Prague Social Europe Conference 2017

Vážené dámy, vážení pánové,

členové a členky diplomatického sboru, milí hosté.

Jsem velmi rád, že zde mohu být s vámi při zahájení druhého ročníku Pražské konference o sociální Evropě. Chtěl bych především poděkovat kolegům z Ministerstva zahraničních věcí za tento formát. Jsem rád, že se právě s Prahou spojuje diskuse o společné evropské budoucnosti a že se v této debatě potkávají různé pohledy – akademické i politické, české i zahraniční. Je to velmi významné téma a byl bych velmi rád, kdyby zůstalo i nadále spojené s Českou republikou.

Řekl jsem, že sociální Evropa je významné téma. Dokonce si myslím, že před námi po brexitu skoro není významnější otázka, než jak dosáhnout v Evropské unii konvergence, solidarity i větší soudržnosti. Organizátorům dnešní konference se podle mého názoru podařilo velmi dobře popsat jeden důležitý úhel pohledu na tento problém – že vlastně může jít o překonávání rozdílu mezi centrem a periferií. Ještě se k tomu ve svém vystoupení vrátím.

Zkušenost ČR je o silném hospodářství a levné pracovní síle

Rád bych se s vámi ale nejdřív podělil o určitou zkušenost předsedy vlády. Musím říct, že česká a podobně asi i slovenská realita vede k zajímavému pohledu, pokud jde o úvahy o sociální Evropě. Jaká sociální Evropa by pomohla zemím, jako jsme my, nebo třeba Slovensko? Když se budu dívat na naše reálie, vidím výkonnou ekonomiku, dnes v České republice nejnižší nezaměstnanost v rámci celé Evropské unie, vidím také dobré rozpočtové výsledky a dokonce rozpočtový přebytek. Ale vidím u nás také silný veřejný sektor, ve kterém za klíčové veřejné služby, za kvalitu a širokou dostupnost vzdělání, za dostupnost zdravotnictví nebo za dopravní dostupnost pořád odpovídá veřejný sektor. Ať už je to stát nebo je to třeba samospráva. Myslím, že to všechno jsou silné stránky, na které mohou být naše země hrdé.

Jenže tady vidím také velmi nízké mzdy. Průměrná mzda je v České republice na úrovni 37 % evropského průměru, a to v situaci, kdy naše produktivita práce dosahuje asi 60 % průměru EU. Máme vysoký podíl takzvaných nízkovýdělkových zaměstnanců, tedy lidí, kteří pracují za méně než dvě třetiny příjmového mediánu. Jsme zemí talentované, zručné a výkonné, ale současně velmi levné pracovní síly.

Evropě pomůžeme růst, potřebujeme, aby rostla i naše životní úroveň

To samo o sobě samozřejmě není novinka. Ale v tom je právě ten problém – že se naše životní úroveň dlouhodobě nepřibližuje standardu Evropské unie. Německé a rakouské mzdy jsou nám stále stejně vzdálené jako v době, kdy jsme do EU vstupovali. Utíkají nám dokonce i některé státy, u kterých jsme na to nebyli zvyklí. Dnes máme dokonce v České republice nižší minimální mzdu, než má Slovensko, máme jednu z nejnižších minimálních mezd v Evropě, dokonce nejnižší v celé Visegrádské čtyřce. A to musím říct jako předseda vlády, který se tři roky snažil o to, aby každý rok pravidelně minimální mzda v České republice výrazně rostla. To znamená, minimální mzdu zvyšujeme o devět až deset procent ročně a stejně ji máme nižší, než je dnes na Slovensku. Nemusím zde asi složitě vysvětlovat, jak se tato situace projevuje v naší ekonomice a také na našem trhu práce.

S každým zvyšováním a s každou další snahou vlády o to, aby více rostly mzdy v České republice, narážíme stále zřetelněji na určitý skleněný strop, který je daný celkovou strukturou naší ekonomiky. Firmy mají v řadě případů problém utáhnout navýšení mezd a mají problém zároveň sehnat zaměstnance za mzdy, které jsou ochotné za danou práci nabídnout.

Z tohoto úhlu pohledu je podle mého názoru zcela zřejmé, jakou sociální Evropu potřebujeme. Základním pilířem Evropy, ve které budeme přínosem, je dobrá finanční kondice, hospodářský růst a vysoký standard veřejných služeb. Tohle všechno jsme schopni jako Češi nabídnout.

Základním principem sociální Evropy, která by nám skutečně pomáhala, je Evropa založená na silnější konvergenci, na konvergenci příjmů a životní úrovně mezi členskými státy EU. Taková Evropa by znamenala obnovení společenské smlouvy, v jejímž jádru je závazek, že práce znamená šanci na důstojný život. Tento závazek by se měl stát v celé Evropě naším společným cílem.

Byli jsme v posledních letech svědky různých snah, jak řešit narůstající sociální nerovnosti v Evropě. Jednou z nejviditelnějších debat byla diskuse kolem směrnice o vysílání pracovníků. V jejím jádru je podle mého názoru dobrá myšlenka – stejná práce za stejnou mzdu na stejném místě. Způsob, jakým byla směrnice prosazována, a hlavně způsob jejího výkladu ze strany některých zemí, ale zásadním způsobem přehlížel odlišnou ekonomickou realitu v jednotlivých členských státech. Je to řešení nerovností mezi zaměstnanci z různých zemí, ale neřeší to otázku hladiny životní úrovně v jednotlivých státech.

Sociální Evropa, která garantuje určitý standard zaměstnancům, je určitě v pořádku. Musíme si ale položit otázku, zda nemá sociální Evropa zaručit také určitý standard hospodářské kondice a úrovně sociálních práv v jednotlivých zemích. Jinak zůstane nedořešená otázka pracovní migrace a problémů, které přináší zejména tam, kde dochází k velkým přesunům velkého množství lidí v krátkém časovém úseku. Tyto problémy se projevují v sociálních systémech cílových států a na druhé straně v „odlivu mozků“ u zemí, ze kterých lidé odcházejí. A tyto země, ze kterých lidé odcházejí, tím přicházejí o své elity, o skupiny lidí s potenciálně velkým přínosem pro další rozvoj.

Sociální pilíř je nástroj, jak skloubit různé požadavky členských zemí na sociální Evropu

Vážené dámy, vážení pánové,

popisoval jsem, jaká sociální Evropa by vyhovovala zájmům České republiky. Říkal jsem, že by se naším společným cílem měla stát Evropa, kde platí, že práce znamená možnost důstojného života. To je perspektiva, na které budeme muset najít shodu s ostatními členskými státy. A musíme také vnímat, že realita některých evropských zemí je odlišná. Jsou státy, které trápí vysoká míra zadlužení a nezaměstnanost mladých v řádu desítek procent. Jsou státy, kde během poslední hospodářské krize přijaly balíčky úsporných opatření a privatizovaly velkou část veřejných služeb, vyvedly je mimo veřejnou kontrolu. To teď v důsledku znamená, že lidé musejí na tyto služby doplácet a že se běžný život člověka prodražuje.

Když budeme myslet sociální Evropu opravdu vážně, musíme najít nástroj, jak skloubit tyto různé perspektivy a vzájemně si pomoct. Osobně očekávám, že by se tímto nástrojem mohl stát takzvaný evropský sociální pilíř. Pro mě jako pro předsedu české vlády a člověka z České republiky bude důležité, aby jeho hlavní složkou byla konvergence mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Sociální dialog pomáhá překlenout rozdíly mezi státy

Bude mi záležet na tom, aby evropský sociální pilíř zahrnoval také otázky spojené s kolektivním vyjednáváním a také s postavením sociálních partnerů. Sociální dialog je důležitý nástroj, který pomáhá překonávat rozdílné pohledy jednotlivých států. V této souvislosti bych chtěl připomenout, že naše vláda se v rámci svého mandátu společně s našimi sociálními partnery snaží o to, aby sociální dialog překračoval hranice. Iniciovali jsme zahájení tradice společných zasedání české a slovenské tripartity a také se snažíme podporovat tradici zasedání sociálních partnerů z celé skupiny zemí V4.

Samozřejmě, že vést mezinárodní sociální dialog není jednoduché, ale je to způsob, jak se vrátit zpátky k určitému pojetí reprezentace. Odbory a zaměstnavatelé reprezentují klíčové hráče na trhu práce, a je hodně na jejich členech, kým a jak se nechají zastupovat. Ale je to zároveň určitý způsob, jak vyvolat debatu o složitých otázkách a jak ji také smysluplně vést. Dialog pomáhá srovnat informační deficit a umožňuje široké zapojení do veřejné debaty. To je velmi důležitá schopnost, jejíž váhu podle mého názoru umocnilo také britské referendum o vystoupení z Evropské unie. Proto by se princip sociálního dialogu měl v Evropě do budoucna ještě posílit.

Evropa více rychlostí nic neřeší, je potřeba solidární hospodářský růst

Tím se pomalu dostávám k tématu jádra a okraje. Od loňského referenda o brexitu obchází Evropou další pověstné strašidlo: strašidlo vícerychlostní Evropy. Výsledky summitu Evropské rady k výročí podpisu Římských smluv ukázaly, že jsme schopni najít společnou představu o dalším směřování. Bílá kniha o budoucnosti EU pak představila různé modely Evropy rozdělené podle více rychlostí.

To všechno se děje v roce 2017, což je rok významných evropských voleb, kdy občané v řadě zemí rozhodují o tom, jaké síly jejich zemi povedou a jaké politické síly jejich státy také budou reprezentovat v Evropské radě. To znamená, že právě v těchto týdnech a měsících velké i malé státy rozhodují o tom, jakou cestou se Evropská unie vydá. Rozhoduje se o tom, kdo bude v dalších letech u evropského stolu, za kterým v Evropě děláme společná rozhodnutí. Lidé vnímají závažná rozhodnutí, která jsou na dosah ruky, a cítí určitou nejistotu. Proto mám radost z každých voleb, ve kterých občané uvěří rozumným řešením a nepodlehnou zkratkám, které nabízí populisté, a nepodlehnout také slepým uličkám a vracením se do minulosti, což je recept, který velmi často nabízí nacionalisté.

Jsem toho názoru, že vyrovnávání rozdílů mezi centrem a periferií je možné za situace, kdy existuje stabilní ekonomický a právní rámec hospodářského růstu a také spravedlivé distribuce zisků. Z toho pro mne také vyplývá, že samotné rozdělení Evropy na pevné staré jádro a jakýsi váhavý okraj by v důsledku nepřineslo pro Evropu jako celek očekávaný efekt. Vícerychlostní Evropa sama o sobě nepřinese řešení a uspokojení ani rychlejším státům, ani těm pomalejším zemím.

Vyhrocení rozdílů může přinést rozpad, naším úkolem je tomu zabránit

Základní charakteristikou centra a periferie je, že dohromady tvoří určitý celek. Můžeme se bavit o dominantních a okrajových hráčích v Evropské unii, nebo třeba v NATO. Pak jde o popis určité konstelace, a ta konstelace se může měnit podle toho, o čem se zrovna jedná. Pokud ale napětí mezi silnými a slabšími přeroste do trvalé nerovnosti, která se stále prohlubuje, může to skutečně vést až k rozpadu. Namísto velkého celku pak proti sobě často stojí bloky. Na hranicích těchto bloků roste krize, roste chudoba, sociální a ekonomický úpadek a také nenávist.

Jsem přesvědčený, že je naší základní povinností a zodpovědností vůči vlastním dějinám a vůči našim hodnotám, abychom takový scénář rozdělení nedopustili. Proto podle mého názoru musíme hledat cesty, jak snižovat v Evropě vnitřní nerovnosti a zmenšovat napětí. Kladl bych to skoro jako princip evropského udržitelného rozvoje ono překonávání nerovností a snižování napětí. Rozdělování Evropy na Západ a Východ nebo na staré a nové členské země je určitá snaha vrátit se k jakési jednoduchosti světa, ale ve skutečnosti nic takového nebude fungovat.

Co naopak fungovat má a musí, je důraz na obecné principy, ze kterých už jednou evropské společenství vyrostlo. Nejen tedy volný trh a pravidla pro obchod, ale také právní stát, demokratický dialog a dodržování vysokého standardu lidských a sociálních práv. Je to jako fair play ve sportu. Potřebujeme tyto zásady v Evropě, aby naše hra byla evropská svou myšlenkou, nejen geografickou polohou.

Dámy a pánové, ještě jednou chci poděkovat organizátorům v čele s ministrem zahraniční panem Zaorálkem za tuto konferenci. Chci poděkovat také panelistům a panelistkám a všem hostům, kteří se konference zúčastní. Chci poděkovat za vaši pozornost, kterou jste věnovali těmto mým několika poznámkám, a chtěl bych popřát úspěch vašemu jednání.

Děkuji.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *